Zdraví vás šéfredaktor. Před chvílí jsem se vrátil z jednoho PCKONTAKT setkání. Mám tyhle sešlosti rád. Lidé, bez rozsáhlých počítačových zkušeností, zkouší něčeho dosáhnout s počítačem. Přesně o nich PCKONTAKT je. A probírají se mnou různá počítačová témata, jelikož mají dojem, že bych o tom měl něco po 30 letech strávených v počítačové branži vědět. Miluju jejich horečnatý zrak, když mi popisují, čeho se jim povedlo dosáhnout. A čím dál víc zjišťuji, do jaké míry jim dnes začíná pomáhat umělá inteligence jako ChatGPT a podobné nástroje. S jejich pomocí dnes začátečník dovede dosáhnout výsledků, ke kterým ještě před pár lety musel mít člověk rozsáhlé znalosti podepřené notnými zkušenostmi. Ještě pořád si nejsem jistý, jestli ta samá umělá inteligence nakonec nepošle tenhle svět ke všem čertům. Jestli tohle všechno není nakonec pouze vydatná snídaně, co se podává vězňům těsně před popravou. Ale musím uznat, že v tom případě se jedná o opravdu chutný pokrm, připravený s náležitou péčí.
Přišla přitom řeč také na internetový obsah. Jedna věc je umět něco v internetovém prohlížeči nakreslit, věc jiná, jestli máte co. Kdosi se zmínil o americké ženě, která trpí zvláštním syndromem. Rok za rokem kvůli němu ztrácí zrak. Vědecky popsáno, včetně informace, že neexistuje lék. Tato žena začala nahrávat podcast a psát knížky o tom, co prožívá. Posílá po internetu trosečnické láhve, do kterých zašpuntovala řadu vzkazů, jak se cítí, a jak neblahé události postupují. Pomalu se jí zavírá pohled na svět, jako by se zahrnovala opona na konci představení. Chci věřit, že její vzkazy tak dorazí k dalším lidem. A přeju jí, aby se stal zázrak. Ty se přeci, čas od času, dějí. Ale zároveň koukám jen bezmocně do země. Tady žádná znalost kaskádových stylů nebo JavaScriptu nejsou nic platné. A to v tu chvíli ještě ani nevím, že o nějaké dvě hodiny později pojedu metrem, a kousek ode mě si sedne paní, jejíž majetek se zjevně vejde jen do dvou igelitek. Přesto se na mě usměje. Víc toho věru na rozdávání nemá. Jako by mi tím vším nebeská režie chtěla připomenout, jak pomíjivé jsou počítačové záležitosti, když dojde na každodenní život a třeba i smrt.
Naštěstí si někdo vzpomene na starou počítačovou firmu Humongous Entertainment. A dokonce, samosebou na dotaz položený umělé inteligenci, dostane tip na emulátor výtečných počítačových her, co v devadesátých letech tahle firma produkovala. Počítače tehdy mívaly operační paměť jen pár megabajtů, ale kreslený svět, co se před dětskými hráči objevil, byl dokonalý. Jejich fantazie hravě dorenderovala to, na co tehdejší hardware nestačil. Něco o tom vím, jelikož jsem v té době s neteřinkou musel dohrát leckterý jejich titul, ač to bylo třeba do dvou do rána. „Jůůůů, autíčko Putt-putt přeci musíme zachránit, strejdo.“ Chápejte, na to se nedalo věru nic namítnout. A když jsem dnes viděl toho prcka, už jako současnou mladou dospělou ženu, znovu sekat trávník a shánět cukr pro upečení narozeninového dortu, jako bych sám na chvíli omládnul o těch pár desítek let. Firma dokázala vytvořit dechberoucí dětské herní tituly, ale neuměla už vykázat patřičný finanční zisk. Licenční práva se pak přeprodávala z ruky do ruky, jako na bleším trhu. Ale to jejich skutečné skóre přeci nebyly peníze. Tyhle tituly ovlivní ještě generace dětí, a to se snad pořád počítá ze všeho nejvíc.
Píšu to sem, abyste věděli, že cokoliv děláte s počítači, má obrovský smysl. A přitahuje k sobě dění v mnoha oblastech života. Ať si váš kód třeba nekoupí IBM nebo Microsoft, a odporně na něm nezbohatnete. Podstatné je, že ochutnáte, jak počítače fungují. A uděláte si představu, kolik práce tvorba profesionálního softwaru obnáší. Tím pádem si pak mnohem víc jakýkoliv profesionální software sami vychutnáte. Musel jsem vám o tom všem napsat, hned jak jsem přijel zpátky do redakce. Tohle mám rád, tohle je nefalšovaný a opravdový PCKONTAKT.
