(Nejapný pokřik paní čekající u pokladny) Halóóóó, slečnóóó, fronta začíná tady

Posledně jsme zmiňovali hejna netopýrů, poletujících redakcí. Spoustu námětů ve vzduchu. Redaktoři se navzájem překřikují a tlačí u stolu šéfredaktora. Hluk, nekázeň, pošťuchování. Je tu další obyčejný den v redakci PCKONTAKTu. A k tomu všemu, vlastně tomu všemu navzdory, přichází ke stolu, volným krokem, jedna redaktorka. Ano, máme u nás i ženy. A ladným pohybem, před udiveným buldočím obličejem šéfa, pokládá na stůl zbrusu nový příspěvek. „Tohle je bomba, šéfe.“ Ohóóó, tak to ne. To si bude muset slečinka počkat. Pěkně se postavit do fronty. Tady není žádný novinářský holubník, o netopýrech nemluvě. Ovšem jeho pomačkaný obličej se přesto na chvilku zadívá na ten canc, a především zaposlouchá do přiložených dvou nahrávek. Ještě ke všemu příspěvek hudební. Jako by jich v poslední době nebylo už dost. Takový nesmysl. Opovážlivost, neřkuli drzost. Redaktorka nepřestává mít na tváři výraz naprosté jistoty, kterou by jí záviděl leckterý profesionální hráč pokeru. Tohle zjevně není blaf. Ta holka má v ruce přinejmenším postupku, ne-li čtyři krále. U sta hromů, šéf, tradičně nevrle, kývá hlavou. Většího uznání se u nás v redakci nemůže člověk nadát. Když vám přijmou příspěvek, není třeba víc mluvit.

Ale já ten její papír viděl, vážení. A bylo to blafování. Nemůžu si pomoct. On měl totiž jenom titulek. Něco jako „Halóóóó, slečnóóó, fronta začíná tady“. A to je všechno? Já se ptám vás. To je, prosím pěkně, všechno? Aha, jsou tu ještě přiložené ty dvě nahrávky. Ehm, tak tedy, jaksi, no samozřejmě. Pecku „I Put a Spell On You“ nazpívala Annie Lennox pro film Padesát odstínů šedi. A myslelo se tenkrát, že už jí těžko někdo jiný nazpívá líp. Tady v redaktorčině příspěvku je důkaz, že se v tom vědecké kapacity mýlily. A ta samá dívčina zkusila zjevně nazpívat ještě jednu kultovní skladbu „Feeling Good“. O té budeme určitě mluvit víc, v souvislosti s Římem. No, musím přeci jen uznat, že šéf měl pravdu. Tyhle dvě nahrávky nemohly stát ve frontě. Konečně, jsme pokrokový list, žádní zpátečníci. Ohóóóó, ale prosím, slečno kolegyně, nechť to svět slyší, redakční gramofon je vám plně k dispozici. Uctivá poklona, kolegyně.

Na tenhle hlas by se měl vydávat zbrojní pas. Šéfredaktor je pruďas, ale v tomto případě mohl opravdu jen nevrle kývnout. Měli jste slyšet ten hukot ve frontě.
Jestli to nakonec nebude tím mikrofonem. Šéfe, já že bych na něj taky zkusil něco zazpívat. Aha, jasně, už jsem zticha. Vím přeci, kde je fronta.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *