„Ten člověk se zbláznil!“, zazněl redakcí tradičně nevrlý pokřik šéfredaktora. Těsně poté, co uprostřed příprav dalších článků z římské výpravy vtrhnul do místnosti Standa Šolc, náš hudební redaktor. Přitáhnul svůj obrovský gramofon na kolečkách a jal se zapojovat obrovité reproduktory. Na vysvětlenou prohlásil, že s tempem našich příprav bude PCKONTAKT výloha věčně prázdná a jen tu a tam se v ní objeví něco o Římu, kterého budou mít naši čtenáři beztak za chvíli plné zuby. Strnuli jsme v očekávání první vraždy v historii naší redakce. Bylo jasné, že Standa bude muset pustit kousky tak dobré, že zastaví katovu popravčí sekeru v půli cestu k jeho vousem zarostlému krku. Měl štěstí…
Dělá se to takhle. Vezmete charismatickou zpěvačku. Kolem ní rozestavíte špičkové muzikanty. Řádně pospojujete veškerou kabeláž a mikrofony. Nakonec vše pečlivě nazvučíte, aby byla slyšet každá nota, povzdech nebo drnknutí struny. A když to máte, necháte zahrát nějaký hodně známý kousek, v jazzovém pojetí. Ale pozor, namícháte navrch špetku funky a dokonce na špičku nože přidáte rock a pop. Takže žádné ty zadumané pohledy staříků, vejrajících do prázdna, zatímco hrají deset minut ten samý akord. Tohle bude mít harmonie, rytmus, šmrnc. A takové jsou dnešní tři skladby. Máte naše přiznání. Jak to tam Standa postupně pustil, Řím šel ke všem čertům. Ale nebojte, jen na chvíli. Protože nemluvíme o Věčném městě jen tak zbůhdarma. Jakmile jej jednou ochutnáte, Řím už vás nikdy z náruče nepustí. Tak jen pro tentokrát, a máte naše slovo, že Řím (a Sophia Loren) se zase brzy objeví. Ovšem teď zpátky ke Standovi.
První skladba je Forever Young. A to je hodně nebezpečné zboží. Nejeden interpret se beznadějně utopil do bažiny kýče, když se pokusil tuhle pecku odezpívat. Ne tak naše dnešní zpěvačka. Obklopena muži se vzezřením karibských překupníků drog, nabízí frázování a projev naprosto autentický a originální. Jednu věc mají všichni muzikanti v dnešních klipech společnou – působí dojmem lidí na nedělní vycházce. Žádný křečovitý výraz, napětí z nadlidského uměleckého výkonu. Prostě se sešli v jedné místnosti, aby si zahráli.
Druhá záležitost jasně dokazuje, že čarodějky existují. A dokonce mají svojí hudební zkušebnu, ve sklepě jednoho domu v New Yorku. Titul „I Put a Spell on You“ jsme tu už měli. Ale tahle variace je až mrazivá. Považte, pouhé tři muzikantky – bezesporu dvě čarodějnické sestry a za bicími jedna čarodějnická učednice. Černé jako naše redaktorské svědomí, kdykoliv napíšeme a především uveřejníme další bulvární spisek. A geniální zakomponování slavného klavírního motivu. Toť vrchol improvizačního umění, toť vrchol tvorby cover verzí.
Do třetice Standa položil na gramofon desku s legendární věcí „Sunny“. Další ukázka, že množství výrazů hraní na kytaru je vpravdě nekonečný. Toto francouzské trio, kdesi na pařížském předměstí, nabídne pojetí skladby, kterou zná celý svět už celé dekády, dalším a neotřelým způsobem. Propisky v našich rukách klesly bezmocně na stůl. Fotografie Říma se rozletěly po podlaze. Nebylo co dodat, zbývalo pouze poslouchat.
Nedávno nám napsala do redakce jedna naše čtenářka, zasažená italskou partičkou Italian Artists. Prý, kolik klenotů máme ještě nachystaných? Standa Šolc se tehdy jen vědoucně pousmál. Šéfredaktor jej dnes vzal otcovsky kolem ramen a vděčně stisknul. Hned vzápětí jej však neomaleně, i s jeho gramofonem, vystrčil z místnosti na chodbu. Není času nazbyt. Je třeba připravit další reportáže z Říma. To město si to zaslouží. A naši čtenáři jakbysmet. Je k dílu čas. Ale vy si ty pecky můžete pustit ještě jednou. Mezi námi, než to tady dopíšeme, určitě máte času dost.