Pozor, kontrola. Vlastně Kontrola. O jednom filmovém cvičení, co se vymknulo kontrole.

Když jeden z našich redaktorů před pár lety poprvé náhodou zahlédnul na YouTube dvouminutový záběr ze setkání dvou dívek na letišti, přišlo mu to jako úryvek z hodně zajímavého filmu. Mělo to jedinečnou atmosféru, přímo nabitou emocemi. Divák si nemohl pomoct a musel začít přemýšlet, jak k setkání asi došlo. A kdo jsou ony dvě dívky. A nebyl jediný, koho drobný snímek zaujal.

Jediným háčkem zmíněného úryvku bylo, že žádný film neexistoval. To jen mladičká Natasza Parzymies, toho času studentka filmové školy ve Varšavě, potřebovala dát do kupy domácí úkol. Zadání znělo jasně: „Erotika“. Předchozí cvičení na téma „Ptactvo“ nebo tak něco nevyšlo. A možná ani předchozí téma. Natasze se zkrátka lepila smůla na paty. A tak přistupovala k dalšímu cvičení s jistými rozpaky, o citlivosti tématu nemluvě. Nakonec dala dohromady scénář, domluvila se s pár spolužáky a ve vstupní hale jedné vysoké školy postavili kulisy letiště. K tomu správný zvukový doprovod, šum davu a podobně.

Na poslední chvíli dorazila na plac jedna z budoucích hereček. Jela autobusem celou noc a vůbec svojí parťačku neznala. Celé to vypadalo na další z řady průšvihů. Tím spíš, že času bylo málo, jak se ostatní spolužáci, budoucí režiséři a herci, snažili použít stejnou scenérii pro další cvičení. Natasza si zhluboka oddechla, jakmile to měla z krku. Kolem dvou minut, včetně závěrečných titulků – tak znělo zadání. Profesoři neměli v oblibě dlouhé záběry, museli den na to zkouknout hromadu cvičení od všech studentů. Nazvala to prostě „Kontrola“.

Druhý den, hned po přednáškách, odešla Natasza domů. Byla z předchozí noci vlastně pořád utahaná. Je to vůbec k něčemu? Beztak má poslední dobou známky na draka. Už si v duchu promítala další kritickou pasáž učitele. „Letiště? Ach, moje drahá, vy jste nám udělala z bezpečnostní kontroly klip do magazínu Playboy. Zadání, drahá, za – dá – ní.“ Otočila se na bok. Takhle stejně neusne.

Najednou uslyšela pípnutí mobilu. A k tomu ještě píše Jarek. Kolikrát mu říkala, ať nepíše v noci. Rozespale zaostřila na displej. Pak si protřela oči. A ještě jednou. Málem zapomněla, že vystavila to cviko taky na YouTube. Pro přátele. Dělala to tak vždycky, jakkoliv se na to koukal málokdo. Tentokrát byl ovšem počet zhlédnutí dechberoucí. To se musel rozbít YouTube, ne? Panenko skákavá. No dobře, řekla polsky něco ostřejšího, než panenko skákavá, ale PCKONTAKT magazín má také svoje meze.

Nejenže pod videem bylo uvedené nečekané množství shlédnutí a zdvižených palců, ale ještě ke všemu hromada komentářů. Lidi se ptali na jedno a to samé. Z jakého filmu je prý ten úryvek? Rádi by to zkouknuli celé. Hrklo v ní a přirozeně začala vysvětlovat, že žádný film neexistuje! Je to jenom cvičení. Nevěřili jí. A když jí konečně uvěřili, začali jí přesvědčovat, aby film natočila. Bránila se dost dní. Ať tedy pošlou peníze, odpovídala. Takhle se jich přece zbaví nejsnadněji. A oni začali posílat peníze. Celé se to seběhnulo tak rychle, že nemá smysl to tu dlouze rozepisovat. Příběh jako z filmu. Natasza nakonec natočila sedm dílů. Považte, musela zpětně zrekonstruovat, podle dvouminutového úryvku, postavy a příběh filmu, který nikdy předtím neexistoval. Nabízíme první díl, ten co to všechno spustil.

Dvě minuty a dvacet vteřin. I se záverečnými titulky. Tak přeci znělo zadání.

Dnes už má klip skoro 30 miliónů shlédnutí. A Natasza mezitím natočila celý seriál na dané téma. Těžko říct, co by z něj bylo, kdyby bývalo vyšlo cvičení na téma „Ptactvo“. Na otázku, jakou známku za cvičení „Kontrola“ tehdy obdržela, odpověděla „docela dobrou, u nás na škole byli dost přísní“. No to tedy. Zbytek světa, od Brazílie, až po Japonsko, posílal jedničky s hvězdičkou. Chtěli bychom tu napsat pořádný filmový rozbor. Odkázat se na slavné režiséry a snímky. Analyzovat celkový dopad a použité techniky. Jenže, ono to v kumštu takhle nefunguje. Můžete zpětně analyzovat, co chcete, ale jde o to, že dotyčná autorka zkrátka tenkrát udělala to, co udělala, jelikož jí to tak přišlo nejlepší. Nezpytovala svoje svědomí ani se neradila s filmovými kritiky. A pro nás ostatní z toho plyne jasné ponaučení. Kdykoliv chceme cokoliv vytvořit, měli bychom to prostě zkusit. Hodnocení nechme na zbytku světa. Ono to nějak dopadne. Pokud jde konkrétně o psaní scénářů, moc pěkně to shrnul scénárista David Mamet v následujícím videu.

Mimochodem, všimnuli jste si? Video má kolem dvou minut. Jako cvičení na filmové škole.

Takže, jestli máte na jazyku nějaký příběh, vemte do ruky tužku a naškrábejte na papír první scénu. Co vy víte. Třeba to bude další filmový hit. Natasza toho natočila a ještě natočí spoustu, a to je moc dobře. A ještě tu pro vás máme sestřih jejích krátkých filmů. Říká se tomu „showreel“. Její cit pro vztahy mezi lidmi a jiskření emocí je znát z každého záběru.

Kdo má rád filmovou akci, se spoustou efektů, honiček a střelbou, těžko dočetl až sem. My ostatní si ovšem tyhle záběry určitě vychutnáme.

A abychom nezapomněli. Ještě záběr na samotnou režisérku Nataszu. Takhle se, spolu se spolužáky, chichotala, když už měla za sebou první opojení z režisérské slávy a čekalo jí natáčení pokračování. Ještě jednou sbírala peníze od lačných fanoušků. Seriál nakonec opravdu vzniknul, a podpořila jej skutečná produkční firma. Ale to už by byl námět na nějaký další článek. V tomhle jsme vám chtěli jen odvyprávět, jakou melu může způsobit jeden obzvláště vydařený školní úkol.

Musela to být pro celý studentský štáb tehdy vzrušující doba.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *