Tentokrát se vydáme do chrámu filmové hudby. Téměř doslova. Ovšem v první řadě se musíme dostat na stanici metra Flaminia. Pojedete nejspíš metrem, to je jasná věc. Proč se ale filmově nezasnít? My vám nabízíme svezení slovutným italským hercem Albertem Sordim v jeho taxíku. Doveze nás přímo na náměstí Del Popolo. A to se nám tuze hodí, jelikož právě z tohoto náměstí vede brána přímo ke stanici Flaminia. Záběr na náměstí je hned na začátku klipu. Ovšem tato ikona italského filmu vás následně proveze dalšími částmi Říma. Vedle několika pozoruhodných osobností, sveze také veleslavného filmového režiséra Federica Felliniho. Jak příznačné. Film Taxikář si Albert produkoval sám. A jakkoliv nikdo v redakci italsky neumíme, užíváme si ukázky z filmu znovu a znovu. O tom Řím je. Nemusíte ničemu rozumět, stačí, že vaše srdce ještě pořád něco cítí, o jiných částech těla nemluvě. Máte oči? Máte uši? Tak vidíte, a slyšíte sami. Neváhejte se nechat svézt celou filmovou upoutávkou. Ale mějte, prosím, na paměti, že sraz naší dnešní výpravy je na náměstí Del Popolo.
Neměli jsme tušení, že do chrámu hudby jede vlak. Je třeba pokračovat dál, kolem zmíněné stanice dozadu. To nám musel poradit trafikant. Ti vám poradí vždycky, kudy kam. Že máte Google mapy? Ale jděte, to se do Říma nehodí. Tedy, fotografka během závěru redakční služební cesty už po mobilní mapě sáhnula. A taky cpala redaktora do autobusů, namísto putování po svých. Kdo ví, možná to oba účastníky redakční výpravy zachránilo před totálním vyčerpáním. Říkali jsme vám přeci, jaký mají oba orientační smysl. Ale stejně, klidně si občas dopřejte nějaké to obyčejné člověčí bloudění. Poznáte tak město mnohem víc. I jeho nejintimnější zákoutí, kam by vás jinak robotický hlas, velící „10 metrů rovně, pak odbočte vpravo“, nikdy nezavedl. Ale ještě, než vlezeme do nádražní budovy, pustíme si první kousek filmové muziky, o které celá dnešní výprava vlastně je.
Armando Trovaioli patřil mezi oblíbené skladatele Sofinky Lorenové. A není divu. Každou melodií jako by skladatel nasvítil, ba přímo rozzářil, celou filmovou scénu. Klávesový motiv působí zpočátku experimentálně, až avantgardně. Aby pak smyčcová vlna harmonií všechno zalila jako mořský příliv. Kytarový part je odehraný mistrovsky. A ve studiu tehdy opravdu působili mistři svých nástrojů. Muzika k řadě filmů, i těch nejslavnějších jako třeba „Tenkrát na Západě“, se nahrávala ve studiu Forum, kam se právě ubíráme. Říkalo se tomu místu „Továrna na filmovou muziku“. A opravdu se tam nahrávalo od rána do noci. Koneckonců, filmů se točilo hodně. A některý režisér, vědom si slabého scénáře či obsazení, vlastně leckdy spoléhal už jenom na muziku věhlasných skladatelů, že jeho snímek zachrání. To se také nezřídka stávalo. Vy budete určitě znát věhlasného skladatele Ennia Morriconeho. Ale těch mistrů bylo v Továrně vícero. Proto jsme jako první zařadili skladbu jeho kolegy Armanda Trovaioliho, aby se nemluvilo pořád jen o Enniovi, jakkoliv geniálním. Ale no tak dobře, pusťme si něco také od něj…
A teď to nejlepší. Představte si, že studio umístili pod jedním z římských kostelů. Umíte si představit velkolepější umístění? V dnešní době by to přes památkáře neprošlo. A to by byla velikánská škoda. Další důkaz, že předpisy a pravidla nejsou všechno. Čili nastupovat, a dojedeme tam místním vlakem. A nezapomeňte, vystupujeme ve stanici Euclide. Na zkrácení cesty vám sem dáme dokument o celé záležitosti. Z Flaminia je to jen jedna zastávka, tak ať vystoupíte včas.
Nikde nikdo, ale krásné náměstí a domy. Je to vlastně zvláštní, že jdouce po stopách éry La Dolce Vita, Felliniho, a Morriconeho, nepotkáte mnoho turistů. Takže si ten klid pěkně užívejte. Jen co se naše reportáže přeloží do všech světových jazyků, bude všude narváno. Přejdete přechod a dáte se vlevo. A ocitnete se před branou Továrny. Cedule mluví jasnou řečí – Forum Studios. Tam jsme se museli zastavit. Ale možná ne napořád. Naše redakce již zkontaktovala tamní obyvatele mailem. Dostalo se nám ujištění, že studio je možné navštívit. Tak vás třeba, někdy v budoucnu, překvapíme reportáží přímo ze studia! Pro teď máme alespoň o čem snít. A k tomu snění si pustíme další kousek filmové muziky. Nebyl jen Ennio Morricone. A nebyla jen Sophia Loren (promiňte, šéfe). A proto tu máme dalšího věhlasného skladatele se jménem Piero Piccioni. A spolu s ním muziku k filmu Le Streghe, tedy Čarodějky. V něm si zahrála několik postav temně půvabná Silvana Mangano.
Titulky jsou udělané famózně. A ještě jedním hercem je film zvláštní. Clint Eastwood sehrál svůj part v jedné vztahové romanci a jeho budoucí producenti udělali vše pro to, aby film vymazali z biografické paměti. Přeci jen, domnělý drsný hrdina akčních filmů a westernů se jim v roli unaveného manžela jaksi do krámu nehodil. Jejich snaze navzdory však povídka přetrvala, a spolu s ní i znamenitý hudební doprovod. V Továrně na muziku se toho natočilo věru mnoho. Dopřejme si ještě jeden pohled na prozatím zavřenou bránu…
A nezapomeňte se projít po okolí. Hned pod kopcem je velikánská hudební síň, auditorium Ennia Morriconeho. A také jedno zmrzlinářství. Vyhrálo dokonce cenu za nejlepší zmrzlinu roku 2023! Umíte si to představit? Nejlepší z italských zmrzlin. Fotografka ochutnala, a tak si to představit umí. Působila unešeně, ale redaktor odolal všem chuťovým pokušením. Měl tou dobou hlavu plnou svůdných italských hereček, a tak se snažil hlídat figuru. Odpusťme mu tu špetku pošetilostí. Alespoň díky tomu pořídil pár fotografických záběrů. A že bylo co fotit. Ruku na srdce, římské domy mají svoje kouzlo po celém městě. A zvláštní druh Říma vás čeká na střechách domů. Tak zakloňme hlavu a zadívejme se na jeden takový římský dům. Nebo je to hrad? A to už je, ovšem jen pro tentokrát, opravdu všechno. Můžete se těšit na další výpravu. Příště vás vezmeme do Cineccita, Města filmu, srdce Hollywoodu na Tibeře.
Psssst, jste tam ještě? Jak tak koukáme na ten barák. Mezi námi. Ale opravdu čistě mezi námi. On by ten záběr zasloužil ještě jeden kousek filmové muziky, co říkáte? Jakože se kamera vzdaluje, objevují se závěrečné titulky a zní tóny na pozadí…
Moc pěkně a poutavě napsaný příběh podbarvený moc pěknou muzikou, až jsem zatoužil se tam projít taky. Neměl jsem o tom příběhu vůbec tušení.
Btw – dostala se do hledáčku redakce také postava účetního Fantozziho? Jedná se o sérii mnou oblíbených komedií ze 70. a 80.let, také moc pěkně nadabovaných do češtiny.
https://www.csfd.cz/film/32729-malery-pana-ucetniho/prehled/
Akorát tam Sofinka nevystupuje…
Redakce moc děkuje, Fando, za slova uznání. Oceán italského filmu je přehluboký a prohání se v něm hejna pestrobarevných námětů, scénářů a postav, včetně pana účetního. Jsme moc rádi, že ses s námi prošel po Římě.