V této rubrice jsme už napsali pár tipů, jak Windows používat. Rádi bychom ovšem o tomto systému psali z více stran. Vedle postupů, jak co dělat, se podíváme také na lidi, co za napsáním tohoto operačního systému a jeho součástmi stáli. Ruku na srdce, jakkoliv schopní programátoři, byli to také notní podivíni. Když se nad tím zamyslíte, žádá si to věru buldočí povahu a vytrvalost dát dohromady počítačový kód takového rozsahu a významu. Vypráví se, že první zaměstnanci Microsoftu byli partou chlápků, co trávili v pronajatých prostorách jakéhosi mexického hotelu dny i noci. Hrála tam prý bez ustání rocková muzika, a to dost nahlas. Ve vzduchu byl cítit pot lidí, které zajímá jediná věc – dotáhnout do nějakého konce ten zatracený kus kódu.
Práce na Windows začaly někdy počátkem 80. let. V roce 1985 to dorazili a vydali Windows 1.0. Neštěknul po nich digitální pes. Tak psali dál. Mezitím Microsoft začal dodávat kódy pro firmu APPLE. Gates se ukázal v několika reklamních spotech, dokonce v pořadu na motivy populárního „Námluvy“, to bylo věru trapné, ale sypalo to. Steve Jobs, poněkud neohrabaně, vyzýval nápadníky (panebože), aby řekli, co mohou Applu nabídnout, to vše na obrazovce národního amerického televizního kanálu. Vznikal Macintosh a Jobs byl, jako tradičně, ochoten klesnout, jak hluboko bude třeba, jen aby to byl ten nejlepší stroj. Ale to je zase jiný příběh. Podstatné je, že během spolupráce Gates zahlédnul grafické rozhraní, jak by mohlo a snad i mělo vypadat. Podepsal jakousi smlouvu, že nevydá něco stejného. Jobs věděl, že tenhle brýlatec umí zprodukovat cokoliv, proto jej také najmul. Potřeboval napsat spousty kódu, a v tom byl Microsoft bezkonkurečnní, Jobs dokázal jen předvést strhující prezentaci, ale potřeboval někoho, kdo mu dodá kód. Steve dostal od Billa, co žádal, a Macintosh se mohl rozjet. Asi to bylo nevyhnutelné. Dejte psovi Baskervillskému něčí botu a počítejte s tím, že během následující noci se ozve jeho zavytí. Gates vyrazil po stopě a následující Windows 2.0 a definitivně Windows 3.0 byly absolutní kasovní trhák. Apple podal oficiální žalobu. Bill zavolal Stevovi, že okamžitě přestane psát další aplikace pro Macintosh, a byl to do jednoho tahu mat. Jobs byl, a to vlastně vždycky, bez Gatese nahraný. Od BASICu, nahoru, přes operační systém až po kancelářský balík MS Office pro APPLE. Žaloba byla stažena a Stevovi zůstala jen hořká pachuť na patře. Ta mu nebránila o řadu let později zavolat Gatesovi, aby mu půjčil peníze ve chvíli, kdy se APPLE ocitnul na pokraji bankrotu. A Gates mu ty zlaťáky dal, výměnou za akcie potápějící se jablíčkové lodi. Následně vynesly Gatesovi další hromadu peněz, když Jobs dal loď opět do pořádku. Říkali jsme vám, že Jobs udělal pro úspěch cokoliv. Děvka? To jsou prý všichni velcí umělci.
Co je to vlastně „spousta kódu“? Pěkně řádek k řádku. No jo, pár desítek počítačových instrukcí, to není taková věda. Co když je ale těch řádků pár set nebo dokonce tisíc? Věci se začnou zamotávat. S přibývajícím množstvím příkazů vzrůstá poměrně také pravděpodobnost vzniku chyb. Současný kód Windows má řádků milióny. Každou noc probíhají automatizované testy na vyhrazených farmách serverů. Testují se ty nejznámější aplikace, co kdo na Windows používá. Pořád dokola. Noc co noc. K tomu bezpečnostní testy, kompatibilita s nejznámějšími ovladači, těch samotných jsou stovky. Noc co noc. Za dob Plummera používali vývojáři Microsoftu na svých počítačích vždy ten nejposlednější build Windows. Totální tah na branku. Výkřiky, sténání, nekonečná frustrace. Maraton. Krev, pot a slzy. To všechno jsou Windows.
Jistě, bylo jich na to víc. Zpočátku tak dvacet programátorů. Byli dobří. Vlastně hodně dobří. Ale v tom byl také problém. Zeptejte se pěti špičkových kodérů na řešení určitého problému a dostanete pět zaručených postupů, jak na to. Hádali se. Přetahovali. A někde v tomto sehrál zásadní roli právě Bill Gates. Devatenáctiletý brýlatý kluk, co dokázal svůj dream team dostat vždycky na svojí stranu. Brilantní mozek, tenhle brýlatec. Ale také hysterka, co dokázala někoho seřvat. Kdo ví, možná tahle příměs ženských vlastností, Gatese a Jobse odjakživa spojovali. „Tohle je ten nejpitomější nápad, co jsem kdy slyšel.“ Křičeli na poradách, ne vždy spravedlivě. Dělali to všichni hlavouni. Gates v Microsoftu, Jobs v Appelu, Scott McNealy v Sun Microsystems. Ten si přitom i stoupal na židli, aby měl opravdu navrch. Museli to tak dělat. Byli v postavení manaženů lidí, které nebylo možné snadno řídit. Osobností, co měli leckdy paličatou hlavu. Také proto byli v psaní kódu ti lidé dobří. A tihle šéfové to s nimi uměli. A proto dokázali dodat tolik kódu. Často se rozporuje kvalita té které části Windows. Tady v redakci na Windows mnohokrát nadáváme. Proklatý Microsoft. Jenže, co se na trhu počítá opravdu nejvíc, není kvalita, ale schopnost dodat něčeho dostatečné množství, udržet to na trhu, a postupně odstraňovat chyby. To vše za běhu. Čím je kód kvalitnější, tím líp, ovšemže, ale především jej musí být dost. IBM leckdy nedodalo mnoho velmi kvalitního kódu. Nestihli to. Zůstal jim v šuplících. A když už jej dodalo, bylo dávno pozdě. K jejich operačnímu systému OS/2 se ještě třeba dostaneme. Apropos, k napsani prvních dvou verzí si IBM přizvala Microsoft, proč asi? Ale to je zase už jiná historie. Zpátky k Windows, a především lidem za nimi.
Jedním z těch neřiditelných lidí byl jakýsi Dave Plummer. Kanaďan, co měl jasnou představu o svojí kariéře. Americký sen. V Americe v té době snad ještě něco takového mohlo fungovat. Psal kódy, tuny kódu. Ale také byl schopen je prodávat, ještě před jeho působením v Microsoftu. Věru čipera, tenhle Plummer. Byl u toho, když vznikal MS DOS, předchůdce Windows. Podílel se na kritické součásti Smart Drive. Na příkazu XCOPY. Na všem možném – jak se to hýbalo, zakódoval to. A později začal pracovat na Windows. Má kapsy plné vzpomínek a klípků ze zákulisí. Není divu. Apropos, jestli vás historie Windows zajímá. Na Wikipedii najdete podrobně popsanou každou z verzí Windows. Jak vznikala, kdy byla uvedená na trh, co se jí povedlo, co nikoliv. Stojí to za prolistování. Jsme odhodláni vám naservírovat další záběry, těšte se.
Tisíce programátorů, milióny řádků kódu, k tomu dodavatelé kódů třetích stran, a miliardy uživatelů. To všechno jsou Windows. A nespočet klepnutí na menu START. Pojďme si poslechnout první souhrn vzpomínek pana Plummera. Uslyšíte o ladění loga pro menu START. Ale také o podpoře více typů procesorů. V osmdesátých letech nebyl na procesorové scéně pouze Intel. Hodně brouků do hlavy vám naženou vzpomínky na zavádění znakového kódování UNICODE a další postřehy. Bude to jízda, připoutejte se, prosím.
Dave Plummer napsal Task Manager. Nejprve pouze pro sebe. Když jej následně ukázal v práci, dostal za úkol zapracovat jej do Windows NT. Prototyp existoval a fungoval. Ale zakomponovat jej do produkční verze Windows, to byla výzva sama o sobě. Dva měsíce práce na plný úvazek. Příběh Windows NT je vůbec fascinující. Gates uměl produkovat spousty kódu. Ale někdy bylo potřeba ještě o něco víc než spousty kódu – ještě ohromnější množtví kódu. Zbrusu nový operační systém, co by nahradil poněkud omezené Windows 3.0, jakkoliv prodejně veleúspěšné. V té době Digital Equipment (DEC) ukázal stopku nějakým vývojářským plánům za svým operačním systémem VMS. Dave Cutler, renomovaný architekt VMS už měl stopek plné zuby. V dálce se ozvalo pověstné zavytí brýlatého psa Baskervillského – přetáhnul k sobě Cutlera, a spolu s ním hned nějakých dvacet dalších špičkových inženýrů. Začal maraton, kolikátý už, napsat nové Windows. Dave Plummer byl u toho. A jeho vyprávění o Task Manageru je vlastně vyprávěním člověka, co byl u vývoje Windows NT. Všimněte si, s jakou zarputilostí hledal příčinu problému, kdy se čas od času v Task Manageru ukazovalo vytížení vyšší než sto procent. Tým jádra prohlašoval jasně, že je to Plummerův problém. Nechť si opraví svůj Task Manager. Mýlili se…
Na závěr nám Dave Plummer poví, proč je obávaná „modrá obrazovka smrti“ vlastně modrá. Jak vypadaly podobné obrazovky ve dřívějších verzích Windows. Proč takový mechanismus vůbec existuje. A v neposlední řadě zkoukneme tolik opěvovaný záběr z Gatesovy předváděčky konceptu Plug and Play, během kterého se modrá obrazovka ukázala, před zraky veškerých přítomných novinářů, a že jich na oné konferenci bylo. Pes Baskervillský byl zesměšněn. Stejně jako Steve Jobs při řadě jiných příležitostí. Smáli se jim, karikovali je. Jenže oni uměli uvést na trh výrobky a trhnout na nich miliardy. A jestli se ptáte nás, tak to bylo skutečné skóre, co za těch pár loků trapnosti, špinavých triků a chování děvek na ulici zatraceně stálo. O tohle jediné totiž při tvorbě běží. Jestli toho dovedete vytvořit dost na to, aby se váš výrobek prosadil. Nemusí být nejlepší, ale musí být. Jinak se vám může přihodit, že pro samotnou snahu o perfektnost nedodáte nakonec vůbec nic. A to je přeci ta největší trapnost, to asi uznáte. Nechejte si to projít hlavou. Možná, že tenhle článek taky není ten nejlepší kousek novinařiny. Ale napsali jsme jej. A vy jste se díky němu dozvěděli o chlapíkovi, co byl u toho. Takže, pokud máte něco, co chcete vytvořit, prostě to udělejte. Takhle jednoduché to je. Hodnocení kvality nechte na ostatních. Na vás je, aby měli vůbec co posuzovat.