Jak asi správně tušíte, naše redakce je plná bláznů. A proto rádi pozorujeme aktivity dalších podivínů. Mezi ně bezesporu patří pan Houška. Oživuje staré počítače a prožívá euforii, kdykoliv se nějaký nerozběhne na poprvé, ale on jej lstivě zprovozní. Kromě lsti používá i čirou magii. Ta se projevuje pronášením podivných formulí, jako například: „Nakonec jsem přinesl dvojče velkých mechanik z počítače Z256“ a podobná zaklínadla. Zapojuje vše se vším, jen do své činnosti nezapojuje manželku ani děti. To může vyvolávat v domácnosti Houšků jisté tření, ale žádná z tušených jisker nebyla nikdy na videa pana Houšky zachycena.
Prvním ze svaté trojice je počítač ARITMA TEXT01. Houškova láska z mládí. Ohnivá, vášnivá. Prostě taková, jaké lásky z puberty bývají. Jednou ze vzpomínek je chlapcovo milostné psaní – výpis ROM zmíněného počítače, propiskou do sešitu. Nepodceňovat. Kromě vůně nostalgie sehraje psaníčko zásadní roli v nadcházejícím oživování zapůjčeného stroje. Budeme svědky nevídaného zápasu páně Houšky o rozdýchání stroje, jenž prokazatelně leží na počítačových lopatkách a pouze hrabe prackami ve vzduchu. Neméně fascinující jsou záběry stránek z přiložené technické dokumentace. Popisovalo se tehdy ledacos, a to až s ďábelskou důkladností.
Druhým zaprášeným počítačem, který kouzelník vytáhnul z police, je FK-1. Ten navrhoval Eduard Smutný. Kdo je čeho autorem je ovšem poměrně složité posuzovat. V dobách tehdejšího Divokého Východu se ve velkém kopírovaly konstrukce ze západních zemí. Ještě složitější je to v tom, že průmyslová špionáž fungovala také v opačném směru, zejména v oblasti vojenské techniky. Dát dohromady výsledné skóre, kdo co komu dluží, je v podstatě nemožné. Kradlo se, krade se, a bude se krást. Karmu je dobré kultivovat a nedělat špatné skutky zbůhdarma, ale na druhou stranu je neméně důležité umět čas od času nějakou nakreslenou čáru překročit, zakázané dveře otevřít nebo alespoň pootevřít. A právě na téhle pomyslné morální čáře se pohybovali čtyřicátníci Smutní, bratři – dvojčata, Eduard a Tomáš. Jeden se specializoval na hardware a stavbu počítačů, druhý na software a opravy arkádových automatů. Tito bratři v triku jsou vpravdě symbolem počítačového podsvětí v ČSSR osmdesátých let. A není divu, že zároveň měli oba vazby na instituce tehdejšího režimu. Oběhali si různá povolení, byli řádně zaměstnání a kdo ví, pravděpodobně řadovými členy KSČ. Jejich životní osudy by vydaly na filmový scénář. Kéž by nějaký takový jednou někdo sepsal. Ohledně Tomáše Smutného doporučujeme následující článek: https://games.tiscali.cz/tema/muz-ktery-bastlil-v-ceskoslovensku-herni-automaty-60695. Přepis oficiálního rozhovoru s Eduardem Smutným v časopisu Amatérské rádio 1986 / A3 najdete zde: https://bruxy.regnet.cz/web/8bit/CZ/rozhovor-s-ing.-eduardem-smutnym
Kouzelník stroj FK-1 nejen zprovozní, ale spustí na něm i několik programů. Roztomilá hra Ladder je vykreslená pouze z pímenek a přitom nabízí nefalšovanou akci. V případě vývojového prostředí Turbo Pascalu navíc pan Houška otevře zdrojový kód pro nakreslení sinusovky. Nedá mu to, a opraví v něm chyby, aby jej viděl běžet. A poté ještě přidá na začátek příkaz pro smazání obrazovky. Proč to všechno dělá? Odpovědí na tuto otázku můžeme vysvětlit celý počítačový obor. Vidět stroj nebo program v akci. A ladit jej do posledního myslitelného detailu. O tom jsou počítače, krucifix. A na tomhle pocitu, že je třeba ještě něco dodělat, stojí celý digitální vesmír. S tím ovšem souvisí takné nejnebezpečnější věta z pohledu projektového manažera, kterou může z úst počítačového odborníka slyšet: „Jasné, šéfe, už je to skoro hotové…“
Posledním kouskem osmibitové přehlídky je počítač Z256. Navržen lidmi z ČVUT. Kouzelník se netají svým obdivem. Tato konstrukce již sestává z několika desek a je tudíž modulární. Nakonec z pana Houšky vypadne, že tvůrce osobně navštívil a z pomyslné jeskyně plné pokladů si, ještě před uzavřením skály, stačil na útěku nastrkat do kapes schémata zapojení. Listování těmi papíry připomíná první listy výtisku bible z lisu pana Gutenberga. Apropos, ochutnejte článek o panu Gutenbergovi na české wikipedii. Je zpracován výtečně: https://cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_Gutenberg Co když patří pan Gutenberg do úplně stejné kategorie jako bráchové Smutní a kouzelník Houška? Co když je lidská mysl přímo zrozená ke konstruování čehokoliv? Je o čem snít, je o čem psát.
Ještě na závěr dodejme, proč se počítače vyráběly v zemědělských družstvech. Za dob komunismu vpravdě individuální podnikatelská činnost neexistovala. Vše muselo být plánované. K tomuto nešťastnému schématu se bohužel současný režim vrací. Problém je, že tvůrčí činnost, nápady, inspiraci, nikdo nemůže naplánovat. Naopak, pokud někomu nastavíte normu na nápady – kolik jich má mít, a kdy, vznikne psychologický blok, který jakékoliv tvořivosti zabrání. Bohudíky, každý režim, snad i ten současný, chtě nechtě nechává pootevřená vrátka v hradbách, co kolem lidí staví. V osmdesátých letech to byla tak zvaná „přidružená výroba“, která umožňovala zemědělským družstvům aktivity mimo zemědělství. Mělo se za to, že takové Jednotné zemědělské družstvo (JZD) potřebuje ke své činnosti řadu podpůrných profesí a řešit různé výzvy hodně operativně. A tak došlo k tomu, že mocný proud lidské podnikavosti si našel svojí cestu právě v oblasti přidružené výroby různých družstev. A proto FK-1 bylo vyráběné Státním statkem Klíčany a Z256 družstvem VZLET. Nejslavnějším se ale stalo JZD Slušovice, a to nejen kvůli výrobě jejich počítače TNS. Ale o tom zase někdy příště…