Holandsko. Co se vám vybaví? Hromada sýra? Nebo Amsterdam s uličkou červených luceren a dýmem legálního konopí? Nebyli jsme na tom jinak. Než se k nám dostaly dvě muzikantky, co od té chvíle znějí redakcí, už dobrých sedm dní. Mají v sobě zarputilost a kadenci vikingských žen, co kdysi vedly lodě Seveřanů směrem k neznámým obzorům. Ať už zní svůdně křehký hlas Froukje a nebo vábivě zadumaný zpěv S10, nenechává nás to v redakci spát. Jména mají obě nezvyklá – spíš jako modely ledniček, ale jejich muzika zní velkolepě. Netušíme, o čem se v těch skladbách zpívá, ovšem hltáme každé holandské slovo. Se zařazením do určitého žánru to není lepší, tápeme, něco mezi rapem, elektronickým hip hopem, jazzem a folkem. Můžete si vybrat. My jsme pro vás alespoň vybrali pár pecek, co nám zněly nejlíp…
Začneme se zrzavou Froukje, celým jménem Froukje Veenstra (https://en.wikipedia.org/wiki/Froukje_Veenstra). Rozsah jejího hudebního výrazu je dechberoucí. První píseň jí pasuje na výtečnou folkařku, ale to je teprve začátek a můžeme vám prozradit předem, že zdání klame. Proč se ovšem nenechat oklamat jejím křehkým zjevem a přednesem, na střeše nákupního centra IKEA?
Postavte ale dotyčnou mezi jazzové muzikanty a promění se vám před očima, vlastně před ušima, v jazzovou zpěvačku, frázující s neúhybnou kadencí a jistotou. Ve chvíli trumpetových sól jsme se jen tak tak drželi, abychom nevběhnuli na pódium a vděčně sólisty a zpěvačku neobejmuli.
Jasně, že to není jazzová kapela. Uskupení Codarts Pop Orchestra zahraje cokoliv, a zahraje to zatraceně dobře. Od symfonie, přes rock až po zmíněný džez. Je to jako sledovat kouzelníka, co proměňuje pohotově hodinky na králíka a s trochou štěstí i zpátky. Schválně se o tom přesvědčte. To samé hudební těleso, ta samá zpěvačka, a přitom zhola jiný zvuk a styl. Skladba jako stvořená k epickému filmovému snímku.
Ale teď už pusťme na scénu zpěvačku S10. Protože nazpívala několik věcí právě s Froukje, bude to mít dramaturg snadné. Vychutnejte si výtečné spojení obou hlasů, Froukjina křehkost a tajemnost S10. Tímto také vplouváme do neklidných vod elektronické taneční hudby. Ta je v Amsterdamu jako doma, zvlášť pokud pohodíte po stolech pár svinutých listů něčeho dobrého ke kouření. Hulení sice kategoricky odmítáme, ale výslednému dojmu a okouzlení se ubránit nedokážeme. Holky holandské, rozbalte to. Nerozumíme vám ani slovo, ovšem naše srdce ještě pořád cosi cítí.
Máte pravdu, je v tom hodně Mexika. Takhle nějak zněla muzika z filmu Collateral. Houpavá, mámivá. Ale tahle dvě stvoření dovedou do tanečního kousku namíchat i rock s popem. Má to šťávu, vlastně ještě více šťávy. Jejich umělecká jména jsou nevyslovitelná stejně jako jejich hudba nezařaditelná.
A teď již k samotné S10, celým jménem Stien den Hollander (https://en.wikipedia.org/wiki/S10_(singer)). Jako by nám najednou chyběly na psacím stroji některé klávesy. Je těžké dotyčnou vystihnout slovy. Jakkoliv rozverně působila v posledním hraném kousku, ve svém osobním životě to měla o dost složitější než běžní lidé. Nestabilní psychické stavy, spojené s halucinacemi, vedly až k její hospitalizaci v sanatoriu. Určitě žádná vysněná destinace pro mladistvou dívku. Co všechno tam zažila a viděla, nechme jejímu soukromí. Ovšem nyní z ní za to vyzařuje nesmírná hloubka a klid. Nejlepší je její hlas ve spojení se sólovou kytarou. A přesně takhle začíná kousek, co si nyní pustíme. Během velkého finále Eurovize rozezpívala celý sál. My, spolu se severoamerickými Indiány, dodáváme, že lidé, co prošli duševní poruchou, bývají velmi vzácní, jelikož se stávající kurýry zpráv ze světa na druhé straně, za oponou. Mystické, metafyzické. Přesně takhle zní její hlas a působí její zjev.
Musela to být velikánská síla, když se její energie vrátila jako ozvěna k ní zpátky, skrze zpěv publika. Asi proto se jí v závěru pohnutím rozechvěje hlas. Totální emoce, právě o tom skutečný kumšt bývá. Rozloučíme se dnes jejím velikým hitem. Pořád dumáme nad tím, jak může samotný zpěv s elektrickou kytarou působit tak mohutným dojmem? Snad, že jí při zpěvu opravdu pomáhá nějaká jiná nadpozemská síla. Mějte nás za blázny. Koneckonců jimi opravdu jsme. Ale když slyšíme zpěv téhle divy, jsme na svoje bláznovství patřičně hrdí.